Charlie and Daisy

4. prosince 2014 v 15:36 | Nicole

Dnes pro vás mám takový oddychový článeček. Sice odbočuje trochu od tématu blogu, ale týká se mě a co se týká mě, týká se i blogu. :)



Kdo mě zná, ví, že jsem milovník zvířátek. Bohužel by mi pejsek nebo kočička doma nikdy neprošli ;D Když jsem byla malá, měli jsme želvičku Kryštofa, která nám bohužel brzo zemřela, jelikož byla nemocná. Nezapomenu, jak jsme jí potají sledovali, že už začíná jíst (želvičky přinesé ze zverimexu ze začátku nejedí, musí se nejdřív "otrkat"). Plavala, vyhřívala se na kameni a také jsme ji pouštěli ven.
V osmi letech jsem dostala mláďátko andulky. Můj strejda je v té době choval, a tak jsem dostala zeleno žlutého Bertíka. A jelikož se jim ozobí zbarví déle, nebylo jasné, jakého pohlaví je. Ve finále se z Bertíka vyklubala samička, ale prostě to byl Bertík :) Povídala jsem si s ním, pouštěla ho z klece, naučila jsem ho létat na ruku. Miloval hlazení tvářiček.
Dožil se deseti let. 1. července 2013 bohužel zemřel.



Vydržela jsem rok. Za rok jsem na začátku července začala koketovat s myšlenkou pořídit si někoho nového. Jelikož jsem nevěděla, zda nebudu do budoucna na škole pryč, a tím pádem nebudu přes týden doma, chtěla jsem ptáčka, co na mně nebude tolik závislý (dvě andulky by si vyhrály mezi sebou, ale bohužel bych neměla kam dát velkou klec).
Nakonec padl výběr na zebřičky. Půl července jsem si zjišťovala info a doma jsem denno denně slyšela, jak už žádné zvíře nechtějí, ale já nepovolila! :D Přemýšlela jsem, že si pořídím 2 samičky (nikdy by se neměly chovat samostatně!), ale zase jsem četla, že mají velký rozmnožovací pud, tak jsem měla obavu, aby by se netrápily a ještě si neubližovaly.


25. července jsem koupila klec, vše potřebné a nakonec i páreček zebřiček. Bylo mi jich líto, jak jsem si je vezla v malé papírové krabičce, ale zvládly to. Ze začátku se samozřejmě bály (proto jsem jim dala krmeni na dno klece), ale už po dvou hodinách vesele skákaly po kleci! To Bertík se otrkával několik dní.
Druhý den jsem jim do klece umístila věci potřebné na stavění hnízda a sameček (Charlie - ten barevný) ihned pochopil co má dělat a stébla začal nosit do hnízda. Člověk se úplně diví, jak dokáže takovým malým zobáčkem hnízdo postavit a tak krásně ho upravit. Samička (Daisy - ta bílá) hnízdo nestaví, maximálně občas něco někde upraví. Jsou to strašně aktivní ptáčci, já na ně vydržela dívat hodiny :) A dělají hrozný bordel (hází zrní ven z klece)! :D

Milují koupání. Dávám jim plastovou vaničku do klece, vždy tam skočí, hrozně mávají křídly (voda lítá všude), dokud nejsou úplně mokří. Potom skočí na bidýlko a upravují si pírka.


(jsou plaší, Charlie méně, a tak se nechá spíš vyfotit než Daisy)

V první třetině srpna se v hnízdečku objevilo první vajíčko. Daisy po té snesla ještě 2. Na vajíčkách sedí samička i sameček, střídají se - to se mi opravdu líbí. Mláďátka by se měla vylíhnout zhruba po 14 dnech. Seděli, seděli, ale nevyseděli. Oni poznají, zda je vajíčko dobré nebo špatné (neoplodněné). Pokud jsou špatná, přestanou sedět, vyhází je z hnízda, popřípadě snědí. Toto se opakovalo ještě cca 3x, vždy po třech vajíčkách. Jednou už bylo zřetelně jasné, že v jednom vajíčku je zárodek, bohužel ho nevyseděli (předchozí vajíčka opět špatná a sedět na jednom podle nich nemá význam.) Od té doby jsem každá nová vajíčka přešla bez povšimnutí, protože jsem věděla, že z nich nic nebude.


(špatné vajíčko, v porovnání s korunou, jak je malé)

Čistím je jednou týdně, mezitím jim do klece příliš nelezu. A tak jaké bylo mé překvapení, když jsem je před zhruba čtrnácti dny šla čistit, a viděla jsem v hnízdě 5 vajíček! Vždy snesla jen 3. Říkala jsem si, že to je třeba znamení, že tentokrát se to povede, ale měla jsem zkušenost od srpna, že nikdy nic. Seděli, seděli, až se na ně babička chodila dívat (když jsem byla ve škole), jestli vůbec žijou. Už to bylo skoro 14 dní. Jedno vajíčko mezitím vyhodili. Už jsem si říkala, že se bude historie opakovat. Ejhle ...


(tatínek pěkně zahřívá vajíčka)

Včera ráno jsem slyšela podivné zvuky. Jakoby křupání skořápek, jako když loupete uvařené vajíčko. Říkala jsem si, že tam zas beztak vyvádí nějaké lotroviny ;D Když jsem je šla nakrmit (klec mám nad postelí na skříni a pořádně do ní nevidím), tak jsem si řekla, že se mrknu do hnízda, co tam vyváděli. Charlie seděl, skorem sem ho nemohla vyhnat. Najednou na mě vykoukla 2 mrňavoučká stvořeníčka a jedno celé vajíčko. V tu chvíli jsem měla tep na 180, jelikož jsem to vážně nečekala! :D Běžela jsem jim namíchat uvařené vajíčko, mrkev a strouhanku a jela do školy. Večer jsem šla omrknout "terén" - vajíčko leželo na zemi. Shrňme si to: 5 vajíček, 2 vyhodili, 2 mláďátka, páté museli sníst. :D
Ptáčátka dneska ráno pípala, jsou živá, tak snad vše dobře dopadne a budou je krmit :) Stále je zahřívá buď jeden nebo druhý, tak snad se jim bude dařit.


Jakápak zvířátka doma máte vy? :)

Máš dotaz nebo mi chceš něco vzkázat?
Piš sem:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daisy Daisy | Web | 4. prosince 2014 v 22:04 | Reagovat

Daisy? Super jméno!!!

2 *Vanilla *Vanilla | Web | 4. prosince 2014 v 22:49 | Reagovat

roztomilé :)

3 Betty Betty | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 16:32 | Reagovat

Zvieratká milujem! Páči sa mi ako krásne si o svojich andulkách napísala, aj ke´d sú to len andulky, čo by pre niektorých ľudí nebolo nič, je vidieť, že ty ich máš naozaj rada. My sme keď som bola ešte menšia tiež vždy mal nejaké andulky. Ale nám sa nikdy žiadne malé nenarodili. Teraz už žiadne nemáme, pretože máme dve mačičky a tie ich vždy strašili, myslím, že jedna andulka nám kvoli mačke zomrela aj na infarkt.
Už od mala sme mali vždy zvieratká. Najprv psíka Falka. Potom keď zomrel, tak nového psíka Erdyho a mačičku Elu. Neskôr sme mali ďalšiu mačičku, ktorú sme ako úplne mačiatko našli zranenú von a zachránili ju. Po roku nám ale zomrela, ale predsa len, dali sme jej rok, ktorý sme ju ľúbili. Potom nám Ela zomrela a kúpili sme si ďalšiu mačičku Gertrúdu, ktorú máme aj teraz. Potom nám po 9 rokoch zomrel aj psík Erdy a kúpili sme Kóliu Charlieho. Potom k nám opäť zavítal zranený kocúrik Maxo. Ale toho sme mali tiež len pol roka, jednoducho po pol roku odišiel, už sme ho nevideli, ale to sa hovorí, že kocúre väčšinou neostávajú v domácnosti,takže verím, že sa mu nestalo nič zlé. No a potom k nám zavítalo ďalšie zranené mačiatko Cila, ktorú máme aj teraz. A ešte sme si kúpili druhého psíka Samka, bišónika. Takže teraz máme dvoch psíkov a dve mačičky. ♥ Som ti to sem všetko vypísala, no XD

4 Ronnie Sparks Ronnie Sparks | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 18:16 | Reagovat

Já mám doma jen kočičku, nemám ráda v bytě ptáčky :-)

5 neweresth neweresth | Web | 6. prosince 2014 v 12:17 | Reagovat

Páni. My teda máme spíš savce, než ptáky. Asic, kdysi jsem měla andulku Pepíka, byl to fajn chlapec, jak vždycky lítal. Hehe, ale o těch tvých zebřičkách mě článek velice zaujal. Jsou to zajímavá zvířátka. A líbí se mi, že se tak koupou. Jsem ráda, že Ti udělali takové překvápko. Páni, malé zebřičky, to zní neskutečně! Mladé. Jsem z toho taky nadšená. ^^

6 Sayushka Sayushka | Web | 6. prosince 2014 v 15:25 | Reagovat

jů ti jsou roztomilí! :) Já vždycky doma měla psy :)

7 Nicole Nicole | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 10:31 | Reagovat

[1]: Jmenovkyně :D

[2]: To oni jsou :)

[3]: Já jsem unešená z tý jejich roztomilosti :D Týo, vy jste měli zvířátek :)

[4]: Kočky mám ráda :)

[5]: Jsou roztomilé :D A prckové tu právě "zpívají" :D

[6]: Psa si pořídim, až budu ve svým :D

8 CzechIvy CzechIvy | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 13:35 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek! Nikdy jsem neslyšela o těchto ptáčcích, já měla jednou doma zvonka, našla jsem ho na ulici takového pomláceného, tak jsem ho vyléčila a pak ho pustila na svobodu. Od té doby klec je prázdná.
Jinak miluji zvířata - mám dvě kočky a psa. Jsou to takoví moji ňunínci :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama